JakTrestame.cz

Zajímá vás, jaké tresty v České republice ukládáme? Ať už jde o profesní nebo osobní důvody, neexistuje místo, kde byste se dozvěděli více o tom, jak trestáme. Vedle statistik o uložených trestech zde naleznete i řadu textů, které vám přiblíží úskalí ukládání trestů, nebo proč bychom (ne)měli lpět na zvýšení trestních sazeb. A nakonec to úplně nejdůležitější: vysvětlíme, jak rozumět předkládaným statistikám, co z nich říci lze a co nikoli.

Krátký rozcestník:

O ukládání trestů

Nejnáročnější úkol pro právníka

Ukládání trestů je jedním z nejnáročnějších úkolů v rámci práva. Trestní soudce rozhoduje o vině a o trestu. Když rozhoduje o vině, podřazuje fakta pod zákonná pravidla, která mu běžně nabízí jen dvě možnosti – buď naplňuje zákonnou podmínku, nebo ne. Soudce tak rozhoduje o tom, zda J. F. Kennedyho zastřelil Oswald, či ne, zda trestný čin dokonal, nebo se jednalo o pokus, popř. o jaký trestný čin se jednalo (např. o vraždu nebo usmrcení z nedbalosti). O tom se právníci přou.

Ukládání trestů tak jednoduché není. Trestní zákoník soudci nabízí jen větší množství více či méně neurčitých principů na rozdíl od jednoznačného pravidla. Soudce pak nevybírá jen ze dvou možností, ale tresty ukládá z široké škály, přičemž u každého musí stanovit jeho výměru.

Posuďte sami: Trestní minulost

Jak byste zohlednili třeba trestní minulost pachatele? Máte možnost ji nezohlednit vůbec (dle některých jsou dnes pachatelé trestání dvakrát za to samé), nebo můžete zohlednit i odsouzení za drobnou krádež za minulého režimu. Kde se na této škále budete pohybovat? I pokud vezmeme v potaz jen odsouzení mladší pěti let, není jasné, jak by mělo ovlivnit uložení konkrétního trestu. Má opakované páchání trestných činů vést ke zdvojnásobení trestu, který by byl uložen prvopachateli? Nebo dokonce ke ztrojnásobení? A co když se u něj prodlužují intervaly mezi pácháním trestné činnosti, což naznačuje, že opouští kriminální kariéru, a je tedy na dobré cestě? Podle výzkumů takřka žádný recidivista svoji kariéru neopouští během chvíle, přičemž nevíme, zda by to nemělo být posouzeno spíše jako polehčující než přitěžující okolnost.

Někdy ani není jasné, co vše by mělo ovlivnit uložení trestů. Měl by zákaz řízení být ukládán jinak pachateli, který bydlí a pracuje v Praze (do práce může jednoduše cestovat MHD), a tomu, který bydlí v Podkrkonoší a do práce se nedostane jinak než vlastním autem? Měl by soudce brát zřetel na negativní vliv uvěznění pachatele na jeho partnera, děti, sourozence a jiné blízké? Na mnoho z těchto otázek nemáme dostatečně dobrou odpověď ani jako společnost. Jednou z nich se zabýval Ústavní soud. Ve svém nálezu rozhodl, že při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody lze zohlednit zájmy dětí pachatele.

Soudce si na všechny tyto otázky běžně odpovídá v mnohém sám a ve spěchu. Pro něj samotného to přitom není nic jednoduchého. Doporučení, která mu zákon dává, jsou často velmi obecná a neujasněná a nikdo mu je příliš neupřesňuje. Nejvyšší soud totiž interpretuje trestní řád tak, že o principech ukládání trestů nerozhoduje.

Nemožné řádně zvládnout bez pomoci

Při každém ukládání trestů by soudci měli ideálně posoudit nejen každý princip jednotlivě, ale i určit jejich relativní význam pro uložení konkrétně vymezených trestů. Pokud zákonodárce (ani vyšší soudy či kdokoli jiný) jednotlivé principy a jejich důležitost patřičně neupřesňuje, ne všechny tresty jsou ukládané dostatečně principiálně. I přes vysoké nasazení mnohých soudců je totiž nad jejich síly definovat a aplikovat principy ukládání trestů. Aplikace jaktrestame.cz má tomu pomoci. Umožňuje soudcům a státním zástupcům orientovat se, v jakém rozmezí se ukládají tresty za jednotlivé trestné činy a různým skupinám pachatelů. Více o problematice ukládání trestů v České republice se můžete dozvědět v článku jednoho z autorů tohoto webu „Individualizace trestů v České republice: Jak určujeme tresty a co o tom víme?“ publikovaném v časopise Státní zastupitelství (zde ke stažení).

Měli bychom zvýšit tresty?

Neustále se ukládají mírné tresty, ze kterých si pachatelé dělají jen legraci. Všechny je poslat natvrdo sedět a dát jim chleba a vodu, to by je naučilo! Nebo ne?

Odradí přísnější tresty možné pachatele?

Příliš ne. To nám alespoň říkají jak empirické výzkumy (1, 2), tak teorie. Proč tomu tak je, když si myslíme, že by hrozba přísného trestu měla možné pachatele odradit? Představte si několik situací z vašeho života a to, jaký vliv na nás mají konkrétní hrozby: nadváha z časté konzumace čokolády a trest za nenapsání domácích úkolů.

Proč neodradí?

Možná se, podobně jako někteří z tvůrců těchto stránek, snažíte zhubnout. Po těžkém dni se vrátíte domů z práce, objevíte na stole Kofilu, kterou pak s radostí slupnete. Nad dlouhodobou snahou zhubnout zvítězí krátkodobý pocit uspokojení. Podobně i trestná činnost poskytuje okamžité zisky. Trest ale často následuje až po delší době a jeho negativní dopady jsou v době páchání trestné činnosti vzdálené.

Při rozhodování, zda spáchat trestnou činnost, nás ovlivňuje i přesvědčení o pravděpodobnosti našeho dopadení a potrestání. Každý jsme v mládí psali domácí úkoly. Co kdyby nás ale učitel kontroloval jen jednou za školní rok, zda jsme zrovna dnes domácí úkol napsali? Věřili bychom, že zrovna dnes nás kontrolovat nebude? A kolikrát za rok bychom se s touto vírou ulili a úkol nenapsali? Podobně i vyšší šance na dopadení snižuje pravděpodobnost spáchání trestného činu.

To vše ale platí jen, pokud pachatel uvažuje při páchání trestné činnosti racionálně. V opačném případě, např. pokud jedná impulsivně, zvýšení hrozby příliš nepomůže.

A co kdybychom zvýšili sazby opravdu drasticky?

Někteří tvrdí, že až opravdu přísné tresty pachatele odradí. Jako příklad je dáván přístup tzv. „three strikes and you’re out“ (tři pokusy a jdeš z kola ven). Po spáchání třech závažných trestných činů jde pachatel za mříže na velmi dlouhou dobu (většinou na doživotí). Kriminologické výzkumy nicméně naznačují, že toto opatření nejen neodradí pachatele od spáchání třetího (rozhodujícího) trestného činu, ale že dokonce ani výrazně nesníží kriminalitu skrze inkapacitaci (zamezení páchání trestné činnosti uvězněním; 3, 4, 5, 6).

Jak tedy odradíme možné pachatele?

Pokud chceme, aby sankce v trestním právu sloužily jako odrazení možných pachatelů, potřebujeme zejména zvýšit objasněnost kriminality a rychlost uložení trestů. Zvýšení závažnosti podle empirických výzkumů příliš nefunguje. Představte si to na zmíněných příkladech. Kdyby Kofila obsahovala dvojnásobek kalorií, odradilo by vás to před její konzumací těsně před spaním? Z vlastní zkušenosti vím, že nikoli (klidně sním dvě). Stejně tak, pokud byste věděli, že vám učitel za nevypracovaný domácí úkol nedá jednu pětku, ale rovnou tři . Také by vás to nevyvedlo z míry. Vždyť pravděpodobnost toho, že byste byli v daný den zkontrolovaní, je mizivá. Vám se to prostě nestane.

Je to opravdu takto jednoznačné?

Není. O tom, jaké sankce, a za jakých podmínek, odrazují pachatele, víme stále velmi málo. Je tak možné, že příští roky přinesou posun v našem uvažování i o fungování hrozeb trestem. Víme třeba, že pokuty za překročení rychlosti (minimálně v Říčanech) odradí řidiče od další rychlé jízdy, zejména pokud jsou zasílány obratem (7). Dokud ale nebudeme mít k dispozici jasné výzkumy ukazující, že vyšší tresty snižují kriminalitu, měli bychom se zpřísňováním trestní represe posečkat.

A nebyly by přísnější tresty prostě spravedlivější, i když pachatele nejspíše neodradí?

Je dvouletý nepodmíněný trest odnětí svobody za vloupání do bytu, při kterém byly rozbity dveře a ukradeny šperky ve výši 35 tisíc Kč osobou, jež se podobného trestného činu dopustila před čtyřmi lety, spravedlivý nebo ne? Byl by spravedlivější nepodmíněný trest ve výši jednoho roku, tří let, nebo dokonce pěti? Nebo by měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody s pravidelným dohledem probačního úředníka, trest obecně prospěšných prací v délce 200 hodin a peněžitý trest ve výši 50 tisíc Kč?

Na tuto otázku budeme každý odpovídat odlišně – to, co se jednomu bude zdát příliš přísné, bude druhému připomínat zacházení s pachatelem jako ve vatě. Této neschopnosti dojít k závěru, co je konkrétní spravedlivý trest, se říká neshoda na tzv. kardinální proporcionalitě. Většina z nás se ale shodne, že rvačka v hospodě bez větších následků bude méně závažná než výše vylíčené vloupání a že naopak loupež se zbraní nebo znásilnění bude závažnější. Na pořadí trestných činů podle závažnosti (tzv. ordinální proporcionalitě) se naopak běžně shodneme.

Při diskuzích o spravedlnosti trestů v konkrétních výších společnosti nezbývá než tolerovat širší názorové spektrum. Přitom bychom se neměli nechat svést zdánlivou lákavostí přísných trestů pramenící z neinformovanosti. Mnoho z negativních důsledků (zaměstnatelnost, dopad na rodinu a okolí, psychické a zdravotní následky apod.) spojených s výkonem trestů (zejména toho nepodmíněného) totiž unikají mediální pozornosti. Moderní trestní právo je přitom založeno na principu, že nelze ukládat přísnější tresty, než je nutné (§ 38 odst. 2 trestního zákoníku).

O projektu

Projekt vznikl ze spolupráce skupiny doktorandů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, CERGE-EI a datového novináře. Ti všichni se zajímají o ukládání trestů a věří, že nové technologie nám mohou pomoci i v oblasti justice. Pokud Vás projekt zaujal, máte k němu připomínky nebo nápady, jak by šlo aplikaci vylepšit, tak nám napište, budeme rádi!

Jakub Drápal: Doktorand na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, který na částečný úvazek pracuje také na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a jako asistent ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové. Ve svém výzkumu se zabývá ukládáním trestů a vězeňstvím, některé jeho práce si můžete přečíst (8, 9, 10, 11, 12) Má rád mango a želé. Kontakt: jakub.drapal AT gmail DOT com.

Michal Šoltés: Doktorand na CERGE-EI, který jako výzkumník spolupracuje s IDEA a externě působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Výzkumně se věnuje otázce, jak si společnost vybírá politiky a či kde se bere důvěra ve veřejné instituce. Kontakt: mich.soltes AT gmail DOT com

Klára Svitáková: Doktorandka na CERGE-EI, která se věnuje studiu veřejných politik. V současné době pracuje na projektu, který se zabývá výběrem kandidátů politickými stranami, a projektu zkoumajícímu optimální daňové sazby. Kontakt: klara.svitakova AT cerge-ei DOT cz

Jan Cibulka: Datový žurnalista iRozhlas.cz. Kontakt: jan.cibulka AT rozhlas DOT cz.

Disclaimer: Názory a stanoviska vyjádřené na této stránce jsou výlučně názory členů projektového týmu a neměly by být přisuzovány Právnické fakultě UK, CERGE-EI či Českému rozhlasu.